o kočkach:                                                      

 napíšu něco o dalších osudech Azíšky dnes konečně plním svůj slib. Ale ještě dříve bych chtěla napsat o našich koťátkách tedy vlastně o koťátkách naší Ajdičky a tím pádem vlastně taky potomcích-vnucích Azíšky.
Koťátka jsou krásná, samozřejmě, že si myslím, že jsou to nejkrásnější koťátka. Opravdu se líbí všem, kdo je viděli. Vlastně je mám už zadaná, je o ně velký zájem, takže všechno dobře dopadlo. Posílám pár jejich fotografií - dvě kočičky a třetí kluk, který je po mámě dlouhosrstý, bílý s tmavými flíčky.
Koťátka jsou navíc moc šikovná, naučila se sama chodit na misku s písečkem a jsou opravdu čistotná. Je to zajímavé, protože od mámy se to nenaučila, Ajdička s Aninkou mi chodí trochu ničit naší malou zahrádku :-/.
Chtěla bych ještě napsat proč jsem nenechala včas vykastrovat obě kočičky Ajdičku a Aninku. Je to opravdu stále velmi těžké, aspoň pro mne. Obě kočičky do porodu byly velmi plaché. Nikdo se k nim nemohl přiblížit, okamžitě utekly a už vůbec by nenechaly na sebe sáhnout. Nedovedu si představit jejich odchyt...
Po porodu se trochu změnily a ode mne se nechají hladit, mazlí se, ale nenechají se zvednout do náruče. Mám strach, že pokud bych je násilím odchytila, že ke mně ztratí důvěru a už vůbec nevím, kde bych je měla zavřené 24 hodin před operací bez jídla. Nevím, zda by pak neutekly neznámo kam, vždyť by jim vlastně jediný člověk, ke kterému mají důvěru, způsobil bolest.
Přesto je to nutné ale zatím nevím jak to provedu.
Pokud mi někdo poradí budu ráda. Bylo by dobré, kdyby si ten nepříjemný zážitek, který je čeká nijak nespojovaly se mnou. S malými koťátky se budu nerada loučit. To samé bylo, když dříve jsme měli koťátka od naší peršanky Kissinky. Vždy si myslím, že nejlépe je jim u mne. Ale všechna koťata si nemůžu nechat i když první u nás opravdu zůstala...
Proto jsme už poslední čtyři roky žádná koťátka neměli až teď.
Něco musím ale napsat o Azíšce, která se teď jmenuje Bohunka. Naposledy jsem psala, že od nás odešla, stejně jako od své původní majitelky a že ji vidím pouze občas běžet po střeše. Dověděla jsem se, že Azíška se nastěhovala vedle do domu, kde se jí ujal soused, mladý pán prý umělec snad sochař.
Odchoval už od ní dvakrát koťátka. Odvezl je na chalupu a našel tam pro ně nový domov. Azíšce říká Bohunko, má ji doma a na chalupu ji vozí sebou. Původně ji chtěl nechat na chalupě se známými aby byla v přírodě, ale protože jí tam bylo smutno vozí ji raději sem a tam, říká o ní, že to je šikovná holka :-).
Jsem ráda, že Azíška teď konečně snad našla pořádný domov.